Otevřený dopis podporují:
a:
- Périne Brotcorne, sociologist and researcher, UCLouvain, Belgium.
- Élise Degrave, jurist and professor at the University of Namur, Belgium.
- Fabien Granjon, sociologist and professor, Paris 8 University Vincennes-Saint-Denis, France.
- Pierre Mazet, independent social scientist, France.
- Carlos San Juan, retired doctor, European Citizen 2022, Spain.
- Jan A.G.M. van Dijk, professor of communication science, University of Twente, the Netherlands.
Přečíst celý otevřený dopis…
Digitální technologie se staly základem
Digitalizace společnosti se zrychluje a ovlivňuje většinu našeho každodenního života. Veřejná správa, banky, dodavatelé energií, ale i zaměstnavatelé či poskytovatelé zdravotnických služeb se přesunuli na internet. Přepážky, poštovní služby a telefonní linky mezitím postupně mizí.
2 z 5 Evropanů
jsou digitálně zranitelní
Tento proces digitalizace však probíhá v době, kdy více než 40 % evropské populace stále nemá základní digitální dovednosti. [1]
Mezi digitálně nejzranitelnější skupiny patří starší lidé, lidé s nízkou gramotností, lidé se zdravotním postižením, ale také ženy a migranti s nejistým postavením. [2] V některých případech digitální nerovnosti posilují stávající sociální problémy. Digitalizace tak místo zlepšení přístupu roztáčí neblahou spirálu a vede k situacím, kdy lidé nedosáhnou na svá základní sociální práva, přichází o dodávky energie, jsou finančně vyloučeni a především ztrácí autonomii.
Paradoxy Evropské strategie
Současná situace představuje paradox: na evropské úrovni se uplatňuje strategie, která výrazně podporuje další digitalizaci všech druhů služeb, zatímco „digitální propast“ přetrvává – přes 40 % evropských občanů není schopno používat digitální nástroje a technologie, bez kterých nelze řadu služeb využívat.
Tato situace může výhledově podkopat řadu společných hodnot Evropské unie, které se týkají základních služeb [3], především pak dostupnost, univerzální přístup a rovné zacházení. V roce 2017 přijala Evropská unie Evropský pilíř sociálních práv, který mnoho z těchto hodnot zahrnuje. Zásada č. 20 tohoto pilíře přímo ukotvuje právo na přístup k základním službám: Každý má právo na přístup k základním službám dobré kvality, včetně vody, hygieny, energie, dopravy, finančních služeb a digitálních komunikací. Přístup k těmto službám musí být dostupný těm, kteří je potřebují.
[4]
Navzdory tomuto paradoxu se nijak nezměnil cíl digitalizace vytyčený ve strategii EU pro digitální desetiletí: 100 % veřejných služeb, včetně zdravotní péče, by se mělo do roku 2030 přesunout na internet. [5]
Školení a automatizace práv: problematická řešení
Uznáváme mnohé snahy EU a jejích členských států o nastartování digitálního začleňování a rozšíření pomoci zranitelným osobám v přístupu k digitálním službám. Tyto snahy jsou však pouze částí řešení problému digitální nerovnosti.
Bez ohledu na to, kolik peněz se investuje do vzdělávacích služeb, trvá učení dlouho – zejména u 20 % Evropanů s nízkou úrovní celkové gramotnosti. [6] Některé digitální technologie a nástroje navíc zůstanou nedostupné pro osoby se zdravotním postižením, které se již nyní často potýkají s překážkami, pokud jde o obecné vzdělávání.
Automatizované zpracování dat, zpřístupněné díky rostoucímu rozvoji a využívání digitálních platforem, může pro jednotlivce a rodiny, které čelí sociálnímu vyloučení, představovat další problém. Algoritmy pro analýzu dat byly vyhlášeny jako způsob, jakým mohou občané získat přístup ke zdravotní péči a sociálním službám, avšak tato technologie může diskriminaci i posílit, místo aby ji řešila. Nedávné příklady z Nizozemska [7] a Francie [8] ukazují, že tisíce rodin byly neprávem podezírány nebo dokonce obviněny ze sociálního podvodu na základě vyhodnocení algoritmy, které pracují s rasovými, třídními nebo genderovými stereotypy. V některých případech tyto domácnosti přišli o příjem, který potřebují k přežití.
Moratorium na obnovení přístupu k základním službám, diskuse a legislativní úpravy
Jsme si vědomi, že digitalizace je celosvětový trend, který bude pokračovat, ale vyzýváme vedoucí představitele EU, aby jednali a zpomalili neomezenou digitalizaci základních služeb a zabránili růstu digitálních nerovností.
Žádáme proto o moratorium, které by na evropské úrovni zmrazilo rozvoj digitalizace základních služeb.
Moratorium je nezbytné k obnovení dostupnosti všech základních služeb a vyžadovalo by, aby v evropském právu bylo chráněno právo na vícekanálový přístup (zásada „klikni, zavolej, připoj se“). Offline kanály, jako jsou přepážky a telefonní linky důvěry, by měly být stále dostupné tak, aby pokryly potřeby občanů, kteří nemohou nebo nechtějí využít online řešení, a jejich využití by s sebou nemělo nést žádné dodatečné náklady.
Parlamentní shromáždění Rady Evropy, které zastupuje hlas 700 milionů Evropanů, přijalo v roce 2023 rezoluci o digitální propasti, která členským státům doporučuje ustoupit od zcela bezpapírových ke zcela dostupným veřejným službám, včetně zachování nedigitálního přístupu k veřejným službám všude, kde to je nezbytné, aby byl zajištěn rovný přístup k veřejným službám, jejich kontinuita a přizpůsobení uživatelům
. [9] Moratorium by mohlo členským státům poskytnout čas na implementaci tohoto doporučení.
Moratorium by zároveň našim společnostem poskytlo čas iniciovat a uspořádat demokratickou debatu na téma, jaké digitální technologie si vlastně přejeme. Taková diskuse je zcela nezbytná a urgentní, pokud chceme vytvářet digitální svět, který je založen na potřebách a přáních všech evropských občanů, a to včetně těch, kteří nejsou v mnoha debatách či procesech zastoupeni.
Konečně by nám moratorium mohlo poskytnout dostatek času na vytvoření a schválení legislativy, která by chránila zájmy napříč společností a poskytla podpůrný rámec pro tento politický projekt, který jsme si jako lidská společnost vybrali.